1.kapitola

14. března 2013 v 0:05 | Pepé |  Za hranicema-Kapitolovka
Tak přináším první kapitolku k povídce ZH ..
Už mám pěkný kus napsaný, ale až teď jsem se pustila do rozdělování na jednotlivé kapitolky .. Některé budou dost dlouhé (jako třeba tahle první), a některé o kus kratší .. Snad to nebude nikomu nijak vadit =)
Fotografie postav budu přidávat k tomu článku, ve kterém se o nich prvně zmíním a vždy až pod celý text .. ale přidám jen ty důležitější .. :)





Alison Barbara Cooper (Elisn Barbara Kůpr) vešla do velkého a plnícího se letadla směr úplně odlišný a prostě jiný život, než dosuď znala a žila. Své místo našla ihned, neboť to bylo to nejbližší u vchodu, to vedle velmi energického mladíka s rozcuchanými vlasy. Zařadila ho mezi neposedné blbečky, co občas míjela ve škole, neboť vykazoval všechny stejné znaky jako oni. Na uších měl obrovská černá sluchátka potištěna různými barevnými grafitovými vzory, celé jeho tělo sebou škubalo jako při elektrošocích, oči mu v různých intervalech pomrkávaly ve stejném rytmu jako jeho prsty lehce se pohybující na kolenou, a ústa se různě vlnila v rytmu slov. Měl dlouhé hubené nohy, ostatně stejně jako zbytek těla. Vlasy měl světle hnědé a rozcuchané, přesně jak to právě v tuto dobu nosí mnozí kluci, nos měl poměrně hezky tvarovaný, do očí mu Alison neviděla, takže je nemohla určit, ale jistě v nich měl ty radostné jiskřičky, neboť byl zrovna ve svém světě, jen on, hudba a jeho myšlenky. To znala Alison velmi dobře.
,,Excuse me?" zaklepala mu na rameno. Jeho oči jsou hnědé, všimla si, když pozvedl obličej vyrušen z dosavadní činnosti. Roztáhl rty do širokého úsměvu, přičemž prohodil něco jako: jasnačka, zatáhl se více do sedačky a dlouhé nohy krčil na bok, aby Alison mohla přes něj projít ke svému místu u okna. Kdyby ještě měli místo v první třídě, na kterou je od mala zvyklá, nemusela by mít takovouhle "vzpomínku", ale personál se nenechal ani přemluvit, ani podplatit. Jejich škoda, říkala si v tu chvíli Alison, když se dál nechtěla hádat a šla se podívat na jiné lety. Ale bohužel k její smůle se k nim stejně musela vrátit, neboť toto byl jediný dnešní přímý let směr ta malá zemička jménem Česká Republika. A ona si nemohla dovolit ten luxus a zůstat do dalšího dne. Bratr by jí jistě řekl něco peprného, co by si ona nenechala líbit, a z čeho by se strhla pořádná hádka. Oni dva byli tolik rozdílní … a na povrch to vyplynulo až teď. V tu nejnevhodnější dobu, v dobu, kdy by si měli být naopak oporou.
,,Jsem Honza." Řekl opět česky, ale tentokrát srozumitelně, takže Alison rozuměla významu jeho slov bez sebemenšího zaváhání a napřáhl k ní pravačku. Ona se na něj jen pohrdavě podívala, jako by nerozuměla, neboť neměla náladu na vybavování se a pak se s povýšeným výrazem otočila k okénku. Dobrý čtenář by si jistě všiml, že v jejích očích se zračí spíše smutek, ale snažila se ho maskovat. Nehodlala se s ním bavit, anebo na něj být milá. Jen ať si všichni zvykají na Alison, která dává svůj životní postoj, a nesouhlas s tímto opatřením veřejně najevo. Avšak si nebyla jistá, na jak dlouho si svou novou image udrží. Změna image u ní totiž byla stejně tak častá, jako změna nálady, či oblečení. Neprosila se o to, aby letěla do Čech. Nechtěla měnit školu, kamarády, rodinu. Chtěla zůstat doma v Americe, v zajetých kolejích, i když už nikdy nebudou takové jako dosud. A nebylo to jen tím, že jí umřeli rodiče. Ale i přesto všechno, co se tam stalo, to tam milovala a odmítala se smířit s čímkoliv jiným. Ať už přistoupila na ten šílený plán studovat v Čechách, stejně v hloubi srdce věděla, že patří do Ameriky a jen co dostuduje, se tam taky vrátí. Havně za svými přáteli. Angee, Keithem, Adamem, Heathem a Erikem. Ovšem u Erika si nebyla jistá jeho pamětí. Zda si na ní ještě vzomene, neboť jejich vztah .. no o něm až někdy v následujících řádcích ;)
Alison ještě před dvěma týdny žila šťastně, ano rozumí se, že ne všechny dny byly šťastné a plné porozumění, hádala se s přáteli i s rodiči, ale byla šťastná, neboť je všechny měla u sebe. Teď už jí zbyli jen přátelé. V den, kdy se s rodiči pohádala kvůli svým docházkám\nebo spíše ne-docházkám domů, se vše pokazilo. Maminka s tatínkem jeli jako každý páteční večer na jídlo do restaurace a při zpáteční cestě měli autonehodu. Stali se oběťmi nějakého opilého šílence, maminka zemřela hned na místě a tatínek za dva dny v nemocnici. Jejich zranění byla neslučitelná se životem. Alison z toho byla na dně, celou noc proplakala v náručí svých přátel. Další den přiletěl její bratr Connor, pomoci jí se s tím srovnat-i když i on sám, se s tím srovnával velmi těžko. Zařídily spolu pohřeb, navštívili právníka kvůli závěti a uklidili dům. Connor se zdržel pouhé dva dny, ale Alison byl oporou. Ačkoliv se už nějakou dobu neviděli, stále k sobě měli velmi blízko. Než se to vše zvrtlo. Jedna jediná větička, těch pár neškodných slov, a vší té sourozenecké lásce byl konec. V den Connorova odletu se on sám postaral o prodej domu. Alison si nejdřív myslela, že ji chce pomoci najít něco menšího, bez vzpomínek, něco kde bude moci zase zkusit začít žít, ale jemu šlo o prodej všeho, co v Americe po rodičích zbylo. Chtěl, aby se Alison nastěhovala k němu a jeho rodině do Čech. Ona to odmítala a stále s tím nesouhlasí, ale bohužel nemá na vybranou. Connor říká, že nemůže zůstat v Americe sama, neboť musí studovat a nemůže se tedy zajistit po finanční stránce, aniž by si dál žila a užívala život, jako nevázaná studentka. Námitky typu: po rodičích a našem majetku mám peněz dost až do skonání světa, nezabíraly. Nezabírali ani, i když oba dva věděli, že je to pravda. Tatínek jako známý, vážený a velmi dobrý psycholog bral nemalý plat a maminka s jejím kuchařským nadáním a pestrou fantazií při tvoření jídla si taky nevedla zle po finanční stránce. Její řetězec luxusních restaurací prosperoval snad ve všech zemích (kdo ví, co se s nimi stane teď, když už je maminka nemůže řídit. Ale o to se prý postará Conn. Nejspíš zapojí Petru, určitě řetězec maminčiných restaurací nějak sloučí dohromady s jejími vlastními podniky). A za další… maminka s tatínkem ve své poslední vůli-o které Alison ani netušila, že existuje a kvůli které museli navštívit právníka, ale ne že by ho v ten den Alison poslouchala- psali, že kdyby náhodou takováto situace nastala, chtěli by, aby si znovu vytvořila vztah s bratrem, který při jeho stěhování do jiné země ztratila a jeho rodinou. A to je ten důvod proč netrpělivě sedí a vyčkává až letadlo dorazí do cíle. Nutno podotknout že v tuhle chvíli ještě ani nevzlétly.
A jak že se vlastně stalo, že její bratr žije tak daleko? Jednou, když cestoval po maturitě s kamarády Evropou, zastavili se i v Praze. Hlavním městu Čech. Tam se nějaký ten den zdrželi, Connor se seznámil s Petrou a zamiloval se do ní. Ona je sice starší než Connor a už v té době měla syna, ale zdálo se, že to nikomu nevadí. Problém nastal, když se Conn po pár letech rozhodl požádat Petru o ruku a tím gestem dal všem najevo, že ten vztah je vážný, a navíc se plánoval přestěhovat za ní do Čech. Maminka se nechtěla smířit s představou, že svého jediného syna uvidí tak jednou do měsíce, ale nakonec to nějak skousla. Tatínek s tím počítal už od dob jejich seznámení, neboť Conn byl podle něj stále jako ve snu.
Tak se stalo, že se odstěhoval od všeho známého, jenže u Conna to byl jiný případ. On to chtěl. On šel zcela dobrovolně, jeho nepřinutily žádné jiné smutné okolnosti, jako ji. Po nějakou dobu jezdíval s Petrou a jejím synem Ondrou do Ameriky, oni byli uchváceni tou zemí, ale stěhovat se nechtěli. V Čechách se jim taky dařilo výborně, jak párkrát Alison zaslechla. A měli se možná drobet lépe jak otec s matkou, neboť doma u sebe měli obě dvě děti. Petry syna a potom ještě dalšího syna, jejich společného Adama. O něm Alison nevěděla nic, kromě jména. Jak ten kluk vypadá, jak se učí, jestli se vůbec učí. Jeho koníčky, zájmy… prostě nic. Věděla jen to, že se jmenuje Adam a je mu něco kolem 5ti-6ti let. Ale když se to tak vezme a sečte, nevěděla nic ani o druhém synovi. Ondra byl o deset let starší než ona, to si pamatovala a v pubertě se k ní nechoval hezky. A o Petře? Tak o ní toho věděla snad ještě míň. A teď je na cestě za nimi. Za těmi, které vůbec nezná a není si ani jistá, že by znát chtěla. Kdyby přeci s nimi její bratr nebyl v žádném vztahu, jistě by zůstal v Americe a Alison by se tudíž nemusela stěhovat na opačný konec světa, než žila dosuď.
Alison byla ponořená do svých myšlenek ještě nějakou tu dobu, sice se stále opakovaly, ale to se hold stává. Po pár minutách vzlétly a jí se naskytl poslední pohled na její dosavadní domov. Viděla pod sebou spoustu baráku místních lidí a dokonce viděla i ten, ve kterém strávila svůj dosavadní život. Byl to bolestný pohled. To vědomí, že tohle je na dlouhou dobu naposledy, že už do toho domu nebude chodit brzy ráno na snídani, ani z něj už nebude vycházet. Ať už veselá, nebo naštvaná po hádce s rodiči. Ten dům už má jiné majitele, stále se rozrůstající mladou rodinku. Alison je zahlédla jen na moment, ale byli tam veselí, šťastní a skoro bezstarostní až jim tu jejich situaci musela závidět. Byla na nich vidět ta radost z tohoto domu z jeho prostor, které byly dobře udržované a prostorné, z jeho rozsáhlé zahrady plné různých květin a keříků, velkého bazénu a malého hřiště hned naproti. Ta děcka budou mít šťastné dětství.
Alison něco dopadlo na rameno, až ji to zabolelo. Když leknutím nadskočila, nadskočilo i ,,to něco". Kluk vedle ní usnul a hlava mu spadla na její rameno. Jak komické a nemilé, říkala si Alison.
,,Sorry." Řekl kluk, Honza se snad jmenoval a zazubil se na ní. Ona se jen zamračila, zavrtěla se v sedadle, aby prostor mezi nimi ještě více zvětšila a více se ,,nalepila" k oknu, ale přesto pohodlně a dál se dívala ven. Po nějaké době, jí ten pohled a myšlenky na tolik unavily, že usnula. Zdálo se jí, stejně jako posledních pět nocí, o mamince a tatínkovi. Ale tentokrát se jim ve snu omlouvala za svá poslední slova, která jim vmetla do tváře. Brečela u toho a slzička jí z oka ukápla i ve skutečnosti. Maminka se na ni dívala smutnýma očima, hladila jí vlasy a tiše si broukala jemnou melodii písničky, kterou jí vždy-když byla malá-uspávala. Tatínek se v tom snu někam vytratil. Takže ze snu o nich třech se stal sen o ní a mamince.



Mimochodem ta čísla za jmény znamenají věk :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pepé Pepé | E-mail | Web | 14. března 2013 v 12:40 | Reagovat

Prohodila jsem si chlapce ... :(
Mám je špatně popsané .. tak si prosím přehoďte Heatha za Ondru a obráceně .. :) díky

2 Lexi Lexi | 14. března 2013 v 13:27 | Reagovat

Vyzerá to zaujímavo :D Teším sa na ďalšiu :-)

Inak, ako som ti už písala pod ten minulý článok, rada spriatelím, ak by si si to nebola všimla, haha :D :-)

3 Vicky Vicky | Web | 14. března 2013 v 18:18 | Reagovat

Začíná to dobře! ;-) Je mi líto Alison, ale snad se jí v Čechách bude líbit. :-) Už se taky těším na další kapitolku, jsem zvědavá, jak se příběh vyvine. ;-) Jen tak dál! :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama