1. kapitolka

12. března 2013 v 23:28 | Pepé |  Leonardo-Kapitolovka
Upíři. Fenomén tohoto století, možná celého tisíciletí. Není žádným tajemstvím, že žijí, že ty všechny pohádky a báchorky o nich jsou pravdivé. Jistě, nejsou pravdivé úplně všechny, ale některé ano. Některé příběhy jsou dokonce natolik pravdivé, že v nich jsou i sebemenší detaily, jako jména, výška, barva vlasů… prostě všechno.
Vezměte si třeba ty knihy nazvané Twilight sága. Podle nich jsou vyrobené i filmy, a ty se mi vůbec nelíbí, ale přesto je to pravda. Rodinu Cullenů znám osobně a jsem rád, že je znám, neboť obětavější, upřímnější a lidštější upíry nikde jinde nenajdete. A teď, co se nemusíme ukrývat před vámi lidmi je situace taková zvláštní, taková jako by byl sledován každý náš krok, čemuž se ani nemůžu divit. Ale to, co jsem tím chtěl říct je, že už se necítím bezpečně. Dřív jsem chodíval ven, ve dne nebo v noci, nezáleželo mi na tom. I v dobách, kdy lidé neměli o naší existenci žádný důkaz a přesto brali vidle na každého, kdo se choval jinak nežli podle nepsaných pravidel, jsem se cítil lépe. Teď, když někam jdete a je to na veřejnosti si nás prohlížíte, srovnáváte, fotíte. Ptáte se, jak je možné, že máme každý jinak barevnou pleť, proč nejsme všichni vybledlí, jako ve filmech, ale to nezáleží na nás nebo na tom, kým sme dříve byly. Já třeba vypadám jako řek. Mé tělo je samý sval a navíc hnědé, zdá se, že se opaluju nebo chodím do solárka, ale bohužel ne. Naše barva závisí na naší proměně. Jak moc se vydaří, tak moc jsme tmaví a silní. Já měl kliku, jsem na tom vcelku dobře. Jistě, vždy může být i lépe, ale mě mé tělo vyhovuje tak, jak je. Holky na mě letěli dříve i teď, ale v dnešní době, jak jsem řekl se necítím moc bezpečně, takže ani nevycházím ze svého bytu. Bydlím v New Yorku, v jednom z jeho luxusnějších hotelů. Pravidelně mi sem dochází poslíček s jídlem. Každou druhou neděli mi k večeři nosívá krev ze skladu pro upíry v místním centru a každý den mi nosí nějaké obyčejné lidské jídlo. Jasně, nevíte zdali ho můžeme aniž bychom se po něm hned pozvraceli, ale jak jsem říkal.. všechno je to o naší proměně. Pár jedincům stačí krev jednou za čtrnáct dní a ty zbylé dny jíme lidské jídle, které nám dá síly a částečně nahradí krev, ale někteří jedinci zvrací jakmile se sousto lidského jídla přiblíží k jejich ústům. Ovšem to jsou výjimky, většinou nám nic nedělá.
Když už mluvím o tom jídle, kde jen se dnes Artur courá? Už tu měl být před půl hodinou. Že on na mě zase zapomněl a já budu muset sjet výtahem do kuchyně? Kruci, fakt tam jezdím nerad, ale když není zbytí…
,,Zdravím sousede."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 14. března 2013 v 21:20 | Reagovat

tak to je dobrý... líbí se mi to... a za SB tě beru... :-)

2 Evushka Evushka | Web | 28. května 2013 v 2:15 | Reagovat

:D- no umriem, pretavenie Cullenov do reálu? Nie som veľký fanúšik Twilightu, ale upírske témy mám rada. Takže ak sa nebudú na slnku trblietať ako zlato s diamantmi, tak beriem. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama