2. kapitolka

14. března 2013 v 14:44 | Pepé |  Leonardo-Kapitolovka
Jóó, druhá kapitolka je zde :)
Pokud Lea čtete, nemusíte se bát, že byste nedošli konce .. Lea už mám totiž celého dopsaného .. :)
Vím, že je to dílo, které za moc nestojí, taky jsem ho měla napsaný asi během tří dní .. ale i tak se to snad dá číst ;)





,,Zdravím sousede." Pozdraví mě nějaká nová tvář, kterou jsem tu ještě neviděl a tak si ji se zájmem prohlížím. Její vysoké a hubené tělíčko je velmi sexy, už jsem dlouho neměl na pokoji ženskou.. vrr.. Dlouhé černé vlasy stočené do prstýnků, se kterými bych si mohl hrát celou noc, rty přímo svádějící k tomu nejžhavějšímu polibku, ale její oči.. Mají zvláštní barvu, její oči hrají snad všemi barvami. Opravdu divné na upíra i na člověka. Měl bych se jí bát? Jen jsem se zamračil nad tou otázkou, kývl na pozdrav a vešel sem do výtahu. Ona udělala to samé. Ž už jsem chtě vystoupit a počkat si další, když mi došlo, že se chovám jako úplný magor, jako Sobotka. Bát se já? A holky? Navíc nejspíš lidské holky? No dovolte..
,,Ještě jsem tě tu nikdy neviděl." Započal jsem konverzaci.
,,To proto, že jsem se teprve včera nastěhovala." Věděl jsem to. To by mi asi nedošlo, kdyby mi to neřekla, ale tak budiž.
,,Máš zajímavé oči." Pokračoval jsem dál a ona si vzdychla a podívala se přímo do těch mích.
,,Já vím. To proto, že nejsem normální upír." Takže bod pro mě, je to nakonec upír. Ale nedivil bych se ani kdyby upírem nebyla. Jen není normální, což ovšem řekla ona sama, takže ji neurážím, jen ji cituji.
,,V čem jsi nenormální?" tu otázku jsem položil zrovna ve chvíli, kdy cinkly dveře výtahu, a upírka vystoupila. Mrkla na mě a se slovy, že to mi poví jindy, odešla.

,,Arture!" zařval jsem přes celou kuchyň, když mě tam výtah dovezl. Nemám dobrou náladu z toho, že na mě zapomněl a když k tomu ještě připočítám tu mladou upíří cácorku.. Mám dnes blbý den.
,,Artur zrovna odjel s jídlem k vám, pane." Odvětil kuchař se směšnou čepicí na hlavě tak jsem zapadl zpět do výtahu a jel jsem nahoru ke svým dveřím.
,,Arture, dal sis pěkně na čas." Vyčetl jsem mu, když jsem dorazil opět do svého apartmá."
,,Promiň Leo, dnes jsem měl fofr." Omlouval se mezi servírováním. Konečně něco k jídlu, abych se zase na pár minut zabavil. To nicnedělání mi už leze krkem, nosem.. prostě vším.
,,Něco od tebe potřebuju, Arture."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 14. března 2013 v 21:24 | Reagovat

vážně se mi to líbí... jsem zvědavá, v čem je ta dívka jiným upírem...

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 17. března 2013 v 21:38 | Reagovat

jak jsi chtěla, tak ti říkám, že na blogu je další kapitola k síle hvězd... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama