i HATE this world

12. března 2013 v 23:24 | Pepé |  Jednorázové povídky

Moje jednorázovka, kterou jsem napsala spešl pro tento blog .. možná malinko depresivní, ale to já prostě miluji .. ač to tak občas nevypadá, je to tak ;)
Snad se bude líbit ..


A poprosím o komentíky ;)






Nenávidím tenhle svět. Tu bolest. Zklamání. Plané sliby. Obyčejná slova. Žádné skutky.
Jak je možné, že nás zradí ti, co nám kdysi byly nejblíže? Je to snad má chyba? Mohu snad za to, že matka byla slabá a nepřežila porod? Že mi otec její smrt nikdy neodpustil a později odešel za ní? V sirotčinci mi nikdo nerozuměl. Ač se zdá, že všechna dítka z toho prostředí mají stejný osud a tudíž si i rozumí, není tomu tak. Každý za sebou máme něco jiného. A každý se s tím také vyrovnáváme jinak. Já uzavřeností. Ano, jsem samotář. Ovšem ON mě změnil. Dokázal, aby se na mé tváři vytvořil úsměv. Dokázal oživit jiskřičky v mých očích. A taky je zase dokázal zchladit.
Po jeho boku jsem se cítila jinak. Šťastně a hezky. Líbilo se mi to. Milovala jsem to. Těšila jsem se na další krásný den prožitý s ním. Na jeho krásnou tvář, vypracované tělo a zábavnou povahu. Jsem mu vděčná za ten pocit štěstí, chtění a lásky. Pocity, které jsem potřebovala cítit od svého otce, ale on nemohl. Nikdy se nepřenesl přes matčinu smrt. Možná… ale, co to je možná? Jen slovo. Pouhé jedno slovo.
Jsem MU vděčná za ty radostné chvíle, ale za tu bolest HO nenávidím. Dovedl mě opět tam, kde jsem začínala. K samotě. A tak… věřte, nevěřte… mi je alespoň nebe nakloněno. Když jsem už byla na cestě vzhůru, v její půli jsem byla zaražená. Spadla jsem opět dolů a zde se postavila jako nový člověk. Teď chodím po světě mezi živými neviditelná. Ovšem s křídly mezi lopatkami. Mohu se vznést, kdykoliv se mi zachce. Můžu pocítit ten zvláštní pocit a poletující motýlky uvnitř mého těla. Doletím kamkoliv a vždy, když vycítím nešťastného člověka, který se trápí a chce odejít na věčnost, zarazím ho. Šípem, kterým jsem taktéž byla obdařena, mu ukážu tu lepší cestu. Cestu, na jejímž konci na něj čeká štěstí, které mne minulo. Až budu mít tenhle úkol za sebou, budu moci konečně odejít. Přestat cítit. Přestat dýchat. Přestat žít.
Sama si vyberu, jak se to stane. Jak mé tělo živí najdou.
Proto se teď ukládám k věčnému spánku. Ležím na JEHO hrobě a doufám v naše brzké setkání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lexi Lexi | E-mail | 22. března 2013 v 21:48 | Reagovat

Nie je to skôr drabble? :D Ale pekné :D :-)

2 Pepé Pepé | E-mail | Web | 22. března 2013 v 23:08 | Reagovat

[1]: To vůbe netušíím :)
Jsem začátečník a píšu jen to, co mě napadá .. řadím to jen do zkl. složek .. ale kdyby se Ti chtělo, můžeš mi pojem "drabble" přiblížit ;)

3 Adél K. Adél K. | Web | 7. dubna 2013 v 13:06 | Reagovat

Božíí!!! <3 krásný článek, i když je smutný :)))

4 Pepina Pepina | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 14:21 | Reagovat

[3]: Děkujii :)

5 mysterious watcher mysterious watcher | 15. dubna 2013 v 22:00 | Reagovat

Teď chodím po světě mezi živými neviditelná. Ovšem s křídly mezi lopatkami. Mohu se vznést, kdykoliv se mi zachce.

Adi ma pravdu,dobre 8-)

6 Evushka Evushka | Web | 22. května 2013 v 18:14 | Reagovat

Je to depresívne, to je fakt, príde mi to trošku ako úvaha pesimistu.

7 Pepina Pepina | E-mail | Web | 22. května 2013 v 18:26 | Reagovat

[6]: možná, že tak trošku ano no .. :) nebyla jsem zrovna nejlíp naladěná .. Ale jakmile mě víc poznáš, zjistíš, že depky jsou u mě stejně normální, jako pocit štěstí ;)

8 Evushka Evushka | Web | 27. května 2013 v 1:33 | Reagovat

[7]: Jasné, tak aj ja mám občas riadne depkovacie nálady :D vtedy sa vkuse sťažujem. A jasné, napíšem ti tú poviedku ;) hneď ako budem mať v hlave myšlienku a čas. Možno to trochu predsa len zamotám, uvidím, lebo si mi tam naplácala postavy, ktoré naozaj zlúčiť je obrovská výzva :D šak uvidíme. Aha, už to mám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama