5. kapitolka

6. dubna 2013 v 23:19 | Pepí |  Leonardo-Kapitolovka
Jsem úplně zapoměla na tu slíbenou kapitolku Lea, že? :/ .. pardón .. ještě mám ale čas :)
Jem se zapoměla u hlídání prcka, neboť občasné hlídání se asi změnilo na sobotní zvyk .. zdá se .. Né, že bych prcka nemilovala, ale občas .. když dostane ten svůj záchvat, co něco prostě chce .. grr .. pak řve, aniž má důvod, a já abych to poslouchala? To ne .. na to nemám nervy .. zavírám se do obýváku a ať si dělá v pokoji co chce .. je tu sice možnost, že bych tu htěnou věc dala, ale to by byo asi špatné na výchovu .. dítě si pak lehce zvykne, že když zařve dostane vše, co chce .. tohle znám.. teta se strejdou tuto výchovu praktikovali..
Joo .. a já vím, že to nikoho nezajímá, ale prostéěéě .. jsem se asi úplně zbláznila .. ani tak do Michalova těla, či do něj samotného, ale d těch jeho sladkých řečiček .. na něž nejsem moc zvyklá .. třeba můj ex.. to byl nehorááázný necita .. ale já ho žrala i přes to .. :P

Tak teď už ta slíbená povídka .. snad se Vám to nějak vysvětlí a lépe pochopí ;) je to psané pohledem René.. dcl nezajímavý, ale řekla bych, že potřebný dílek povídky ;) a pardon za tu "délku" ;D
Jóó, a už píšu ZH .. mám pár prvních větiček .. nějak nevím, jak to všechno znovu sepsat :( jak jen to bylo? Fakt je dost těžké, psát vše znovu ..




Když jsem ještě bydlela s mámou a tátou vše bylo v pohodě. Jistě vzbouřila jsem se proti lidem a proti tomu malému městečku ale i tak jsem byla šťastná. Dokavaď jsem nenarazila na Kendru a nenechala se obalamutit sliby o velkoměstě a vzrušujícím životě v něm.
Začátky s ní byly v pohodě. Užívaly sme si života, bavili se na párty, nechaly se zvát do kina či na skleničky a bylo nám skvěle. Dokavaď si Kendra nebyla jistá, že mě má motanou kolem malíčku. Když přišla na to, že se nechám přemluvit k čemukoliv vylíčila mi, jak ji jednou jeden zlý upír zlomil srdce.
Dle její verze spolu chodily hrozně dlouho, milovali se a těšily se na společnou budoucnost. Jenže potom zemřeli Volturiovi, díky mým rodičům a oni dva si přestali rozumět. Nastala jiná doba, o upírech se mluvilo, všichni o nich věděli a upíři se začali bát o své životy. Jasně upíři jsou silnější něž lidí, jenže když je těch lidí víc než upírů, bylo by to hrozně těžké. Po čase toho válčení by vymřela jedna rasa, ne-li obě a se světem by byl nejspíš ámen. Takže se stalo, že Kendra dostala kopačky, podle toho co vyprávěla ji zanechal opuštěnou, zraněnou a zahořklou napospas všemu v cizím městě, a ona se rozhodla pomstít. Jen vyčkávala na správnou naivní holku, co jí v tom pomůže, neboť on se zavřel do hotelu a zůstával tam zavřený po celé dny a celé noci. A já s mým darem: očima, díky kterým dostanu kohokoli a kamkoli, jsem se jí perfektně hodila. Nenávidím tenhle dar. Když jsem byla čerstvě v pubertě milovala jsem ho, neboť jsem mohla zneužívat lidi a dělat si s nimi, co se mi zachtělo, ale teď? Teď ten dar nesnáším.. kdyby ho nebylo, nemusela jsem být v téhle kaši.
Jak jsem byla tak zamyšlená ani jsem si nevšimla, že se ten chlápek ve vedlejší kleci probral. Díval se na mě s rozrušením, strachem a zlostí v očích. Provazy už dávno neměl, vytrhl se z nich. Vypadal jakoby nad něčím uvažoval. Bohužel nemám ten dar, vidět ostatním do hlavy, takže nevím, na co myslel, ale jeho výraz se mi nelíbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emm Emm | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 11:59 | Reagovat

Nemáš vůbec zač, já taky děkuju za komentář :-)
S-core je super... Vždycky mě to naladí do takové té zvláštní přemýšlecí nálady. Přítele mám taky daleko, jsme od sebe cca 130 km, ale klape nám to už přes 2 roky. Myslím, že kdybychom spolu byli třeba každý den, tak už spolu dávno nejsme :D
Ta tvá povídka na kapitoly je dost zajímavá. Závidím ti, že píšeš :-) Já bych taky strašně chtěla, ale prostě to asi v sobě nemám... Bohužel, co se dá dělat.

2 Lor | MA Academy Lor | MA Academy | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 12:02 | Reagovat

Zdravíme (nejen) pisálky, hudebníky, kreslíře a nadějné talenty. Zveme vás do textové RPG hry zasazené do akademického prostředí. Že nevíte co to RPG je? Můžete to zjistit na našich stránkách. Přečtěte si o co jde, vyplňte registraci a zapojte se do hry. Pojďme společně vytvořit příběh, přiučit se (byť virtuálně) něčemu novému a poznat nové přátelé. :)
Už je to několik měsíců od doby, co byla akademie uzavřena, avšak teď se akademie opět vrací do starých kolejí. Nabírá nové studenty i profesory a s otevřenou náručí uvítá i ty tehdejší. Máš-li tedy jen krapet talentu a chceš jej dál rozvíjet a prožívat středoškolácký život mezi mladými "umělci", tato škola je pro Tebe přímo stvořena. Neváhej a staň se jedním z nás. Místa je tu dost :)
Neber tohle prosím jako reklamu, spíše jako pozvánku do hry. Registrace jsou právě otevřeny. Těšíme se na všechny, kteří se rozhodnou k nám registrovat a podílet se s námi na kvalitní hře. :)

S pozdravem
MarylandArt Academy
maryland-art-academy.blog.cz

3 Pepina Pepina | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 14:27 | Reagovat

[1]: 130 km daleko? a už dva roky? wau .. to bych asik nedala :) obdiv ..
a myslím, že není co zvidět, zatím jsem furt na té amatérské úrovni, ale baví mě to ;) :) takže děkuji :)

4 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 17:14 | Reagovat

další super kapitola... doufám, že brzy bude další... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama