Úúú

27. dubna 2013 v 17:19 | Pepé

Před chvilkou jsem narazila na blog, holčiny, která mi připomíná mě, ještě přd pár lety..
Bývala jsem zmatená životem a sama sebou. Nevěděla jsem kam patřím, jaý důvod má má existence. Neříkkám sice, že teď už to vím, ovšem v této době už se nejspíš nepovažuji za případ pro psychyatrii .. dřív jsem tam chtěla. Dost mě psychárna přitahovala.


Navíc jsem často trpěla depresemi a výkyvy nálad. Stačilo, aby na mě kdokoliv promluvil, byť v dobrém smyslu a já okamžit vyjela v střejším tónu. To pak mývalo za následek toulání po nocích a spaní u kamarádů-někdy spaní s kamarády. A když jsem dorazila domů, ihned jsem mířila do vany, s žiletkou (rvala jsem ji vidličkou z žiletek na nohy) a nebo s vroubkovaným, ostrým nožem a očima umazanýma od řasenky. Nebylo to zrovna to nejlehčí období, které jsem zažila a i teď mám občas chuť sáhnout po žiletce, či noži, ale už j za mnou. A já jsme za to moc ráda.
V té době, jako bych smutek snad dokonce vyhledávala. Na youtube jsme si pouštěla smutné songy, videa, která zhotovila nějaká děcka a která obsahovala smutné příběhy. V té době jsem si ráda pobrečela, ráda jsem depkařila. Takže jsem vyhledávala še, u čeho se dá brečet. Nutno podotknout, že já řvu i u filmu ve kterém zemře třeba vedlejší postava.
Ale jak říkám. Toto období je naštěstí za mnou a jediné, co mi na něj zbylo jsou vzpomínky a jizvy na zápěstí. Jsou skoro neviditelné, ale jsou tam. Cítím je, když si po nich přejedu prstem.

A proč, že to sem píšu? Ani nevím .. nějak jsem cítila tu potřebu, když jsem viděla blog, o němž jsem se zmiňovala o kousek víš, jestli mě chápete ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 17:34 | Reagovat

Ja som tiež taká

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 19:16 | Reagovat

taky vyhledávám smutné písničky a videa a též brečím skoro u každého filmu... ale po žiletce ani noži nesahám... na to nemám odvahu...

3 Pepina Pepina | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 13:51 | Reagovat

[1]: :(

[2]: jak říkám, já už to mám díky bohu za sebou .. =)

4 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 19:39 | Reagovat

[3]: to je dobře... :-)

5 Adél K. Adél K. | Web | 1. května 2013 v 18:10 | Reagovat

áha. Tak jsem naprosto stejná jak ty.. slovo od slova... Mě to bohužel ještě moc nepřešlo, snažím se, mluvím o tom s mamkou a půjdu k psycholožce, ale je to těžké... Jsem taková neovladatelná - v mnoha ohledech. Jenomže problém není v důvodech, ale ve mně. Snad se někdy dohrabu do stejné fáze jako Ty... :-)

6 Pepina Pepina | E-mail | Web | 2. května 2013 v 23:13 | Reagovat

[5]: je dobré, že o tom mluvíš. Já nemluvila. Nehorázně jsem se styděla a eště teď se stydím. Za to všechno.
Věřím, že s tím přestaneš ;) jednou se to určitě povede, pomůžou i pouhé myšlenky na kamarády, rodinu a Káju přeciž :)
Mimocodem, co nového s Kájou? Jdu mrknout na blog. ;)

7 Adél K. Adél K. | Web | 3. května 2013 v 7:40 | Reagovat

Nic. zas mi ujel, hajzlík :-D ale možná se dneska vrátí, tak budu doufat... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama